Poprava

Osoby: Kat, Kněz, Odsouzený Francoa Fuche, Pošťačka, Katova dcera Rozálka, Soudce, hlas Vrátného

(odsouzený muž leží pod gilotinou, opodál stojí kněz a kat. Kat nervózně hledí na hodinky. Kněz popojde po scéně, s ostychem usedne na židli a začne si číst noviny. Chvíli v nich listuje. Zastaví se u jednoho z článků a střídavě se dívá na odsouzeného a do novin)
Kněz - Píšou o vás v novinách. Chcete to přečíst? Odsouzený
pokrčí rameny.
Kat - Co píšou?
Kněz - Omluvně se podívá na odsouzeného. Přiškrceně: Bestie z jihozápadního lesa dnes o hlavu kratší. Promiňte to je nadpis.
Kat - Panečku, voni to uměj podat. Opakuje nadpis, ale o poznání vášnivěji s potěchou v hlase: Bestie z jihozápadního lesa dnes o hlavu kratší. Koukne na hodinky: Ale aby jsme to vůbec stihli. Co tam ještě píšou?
Kněz - Narovná noviny: Před měsícem jsme vás informovali o otřesné události, která se stala v lese v San Clue nedaleko Paříže. Náhodný turista objevil na odlehlém palouku zcela obnaženou mrtvolu Žermény Kudiérové, na které zcela bezostyšně spal Francoa Fuche, člen Pařížského biologického institutu. Tento doposud vážený vědec usnul po svém chlípném činu se staženými kalhotami přímo na své oběti, kterou nejen zneuctil, ale i usmrtil jedinou přesně vedenou ranou francouzským klíčem do hlavy v oblasti spánku. Duchapřítomný turista mobilním telefonem přivolal policii, která v okamžiku dorazila na místo činu a překvapeného vraha odvezla na policejní stanici.
S potěšením vám můžeme oznámit Jean Paul San Martén bez zbytečných jindy obvyklých průtahů odsoudil Francoa Fucheho k trestu smrti. Rozsudek bude vykonán dnes v jednáct hodin třicet minut v Pařížské věznici San Druan.
Kat - 11:30, hm ... a pak věřte novinám, že jo.
Kněz - A nevíte pane Kate, kde by se mohl zdržet?
Kat – Vím já? Asi zácpa. A to říkal že tady musí bejt včas, protože hned jak to tady skončíme ukáže na Fucheho, tak rovnou vocaď letí s manželkou na dovolenou. Jestli von to nestihne, tak to bude mazec. K Fušému. To si nepřejte zažít.
Kněz - A kam jede, smím-li se zeptat.
Kat - Do Havaje. Byl už jste někdy v Havaji? Kněz záporně zavrtí hlavou. Chlácholivě: Možná se tam ještě podíváte. Havaj je krásná.
K Fuchému - A co ty Fuché?
Fuché: Ještě ne.
Kat - Ty už se tam nepodíváš. Havaj je krásná.
Kněz - Takže vy jste tam už byl?
Kat - Ne, ale mám doma obrázek s tím Havajem. Písek, voda - taková do modra je, palma a u tý palmy dováděj takový tři domorodky ukazuje prsa s tím, no, s takovýma kytkama okolo krku a ty kytky, to je vlastně všechno co oni na sobě maj, ale to vás vlastně asi ani moc nemůže zajímat, že jo?
Kněz - Se špatně skrývaným vzrušením: Ne.
Kat - Dyk to povídám. Zapálí si cigaretu. Ke knězi - Nevadí vám to? Kněz zavrtí hlavou. K Fuchemu: A tobě už je to asi tuplem putna, co? Fuche slabě zaúpí. Vám to vadí, že jo. No, jestli je to vaše poslední přání – ještě jste nic nepřál, já to klidně típnu.
Fuche - Ale ne, mě jen tuze bolí krční svaly. Zakroutí hlavou.
Kat - zasměje se To přejde. Pobaveně mrká na kněze. ...krční svaly
Kněz - Není to přeci jen nelidské pane Lefévr takhle trápit pana Bestii ... Opraví se ... Fucheho ještě před ...
Kat - Trápit? A co mám podle vás dělat. Soudce je kdo ví kde, v zácpě..
Kněz - No, že bychom to zkrátili, k odsouzenému: promiňte, zpět ke katovi: že bychom nečekali na pana soudce a ...Vertikálním pohybem ruky naznačí sjezd gilotiny, načež si uvědomí pohled odsouzeného a dokončí pohyb pokřižováním se.
Kat - Zamyslí se a přísně pohlédne k nebi. Tak to by nešlo. Na to já mám předpis. Vytáhne knihu a zabodne do ní prst. Tady to píšou: Exekuce může probíhat pouze za přítomnosti vrchního soudce, nebo jím pověřeného zástupce. Namíří prstem na kněze. To by potom nebyla exekuce a prachsprostá vražda, že jo Fuché! Fuché naprázdno polkne.
Kat - Rozhlédne se po jevišti a podrbe se v zátylku. Tak já mu tam dám zatím židli, co myslíte. Kdo ví, kdy ten soudce přijde, že jo. Jde pro židličku, a když je kousek od odsouzeného, zazvoní mu v kapse telefon. Kat s židlí, telefonem v rukou a cigaretou v puse zahuhlá: Ano? Počkejte. Hlavou si podrží telefon, vyndá cigaretu z úst a mimoděk si jí odloží k odsouzenému do pusy. Ano pane soudce. Ano? Koukne na hodinky. Půlhodinky? Ano. Budu. Zatím. Vypíná telefon a hledá cigaretu. Otočí se ke knězi. Mám vás pozdravovat. Přemýšlí kam položil cigaretu, pak se otočí k nafouklému Fuchemu s cigaretou v ústech. No Fuche! Přísně: Vás mám taky pozdravovat. Vytrhne mu cigaretu z úst a podloží mu hlavu židlí.
Fuche- Děkuji.
Kat - Tak, ještě půl hodinky.
Kněz - Zácpa?
Kat - Právě naopak. Dyť je to nerozum, v tomhle horku tuňák s majonézou. Kněz se pokřižuje. To bych se i já... necejtil nejlíp. Podívá se na hodinky. Takovýho času. Co by jsme tak. Blíží se ke gilotině, Fuche se rozkníká. Hrajete poker?
Fuche - pláče Nééé.
Kat - Ale ne ty (na kněze) vy!
Kněz - Neměl bych ... kdo rozdává? Kat si sedne s knězem ke stolu. Možná se mi to jen zdá, ale nejsou cinknuté? Ukáže na roh karty.
Kat - Ale ne, to je pocákaný od krve. Sejměte si. Kněz vyděšeně zírá na karty. Kat mu podá balíček, kněz si s trpkým úsměvem sejme a začnou hrát. V zákulisí se ozve hlas malé Rozálky a stařecký hlas vrátného.
Rozálka - Dobrý den pane vrátný.
Vrátný - Nadšeně: Ale, ale! Rozálka! Neříkej mi pane vrátný, jsem přeci tvůj strýček Filip. Filípek de Vitri. Za tatínkem?
Rozálka - Ano, nesu mu oběd.
Vrátný - A nechceš si nejprve pohrát jako posledně. Takhle jedou kmáni, takhle jedou páni (přidává se Rozálka) takhle jedou dámy.
Rozálka - Tatínek mi zakázal si s vámi tyhle hry hrát a říkat vám strýčku, když nejste strýček. Ani takhle jedou páni, ani berany berany duc, ale hlavně prý ne hledání kolíčků na oblečení se zavázanýma očima.
Vrátný - žadoní: To je škoda Rozálko, a co třeba hru hádej co má strýček v kapse?
Rozálka – Tu prý už tuplem ne. Doma dokonce říkal mamince, že jestli toho ten vrátnej, jako vy, nenechá, tak vám ho šoupne na gilotinu.
Vrátný: Co tam šoupne?
Rozálka: To už neřekl. Na shledanou pane vrátný.
Rozálka vejde na scénu a dá pusu katovi.
Rozálka: Dobrý den tatínku.
Kat: Ahoj Rozálko.
Rozálka: Poté políbí kněze. Dobrý den.
Kněz - Rozpačitě: Dobrý den.
Rozálka: Nakonec políbí již zcela apatického odsouzeného. Dobrý den.
Fuche - Myslíte?
Rozálka - Každý den je dobrý.
Kat - Běž od něho trochu dál Rozálko, je to Bestie.
Kněz - Ale no tak pane kate, o mrtvých jen dobře…
Kat - Tak co mi neseš dobrého?
Rozálka: Maminka ti posílá utopence, když je máš tak rád.
Kat - Rád, rád... to mám, ale už tejden v kuse.
Rozálka - Ona nám totiž praskla stoupačka a maminka nemohla vařit, protože je u nás instalatér.
Kat - To je pořád, já ty trubky snad vyměním za plastový. Soused je má a instalatér u nich nebyl ani nepamatuju.
Kněz – My používáme kameninové žlábky.
Kat – Taky možnost. Rozálko, neskočila bys nám pro pivo?
Rozálka - Ano. Dostane dvacku a džbán a odskotačí pryč.
Kněz - Máte šikovnou holčičku.
Kat - To jo. Celá po mně. Mám z ní radost, zdá se, že bude do řemesla. Kdo myslíte, že dělal ty utopence?
Kněz - Povytáhne obočí. Naoko nevěřícně: Ne!
Kat - No jo. Já ji na tom učím. Takovej trénink. Člověk musí bejt všestranej. Jednou se nám takhle šprajcla gilotina, a tak jsme ty odsouzence museli topit. A topil jste už někdy člověka?
Kněz - Ne! Pokřižuje se.
Kat - Ono to není složitý, ale chce to správnej grif. Vytáhne utopence a z párátek mu udělá nohy a ruce. Ukáže ho knězi a následně na něm vše demonstruje. Člověk. Důležitý je přijít k němu zezadu, protože von i když má ty ruce svázaný, tak stejně kouše, hlavou tluče, takže zezadu! Jednou rukou tady pod krkem, druhou tady v kříži a už ho tam držíte a ták! Ták! To ti patří hajzle! Za různých hrdelních zvuků dál zápasí s utopencem. A von, čím víc se tam cloumá, tím dřív mu dojde vzduch a pak to tělo najednou povolí (pustí utopence) a tak klidně tam plave. Jak v lázních.
Kněz - Utře si čelo. A to jste je nemohli ... nějak humáně ... třeba oběsit. Fuche má vykulené oči a těžce dýchá.
Kat – K Fuchemu. Nebojte já to kontroloval. Dneska se to nešprajcne. Bouchne do gilotiny, nůž sjede a zastaví se Fuchemu nad krkem. Kat s tím lomcuje, Fuche strachy šílí. Nějak se to šprajclo. Couvne ke
stolu a kousne si do utopence, Fuché slabě zaúpí. Ledaže... Jde ke gilotině. Jdi mi z toho na chvíli! Jakmile Fuche uhne hlavou, gilotina spadne, Fuche se vrávoravě postaví a drží se za srdce. Kat vytáhne gilotinu. Už je to v pořádku. Můžeš si lehnout.
Fuche - Ne!
Kat - No tak, Fuche!
Fuche - Já si tam nelehnu!
Kat - Dojde k utopencům a provokativně si ukousne. Fuche! Hlasitě
zamlaská. Fuche si poslušně lehne na gilotinu.
Kněz - A pane kate, když tu tahle čekáme, nebylo by možné zatím pana Fucheho vyzpovídat?
Kat - Odloží utopence a chutě si olízne prsty. Mnó..., jó - to by šlo.
Kněz - Pane Fuche, ještě než odejdete do... (Podívá se k nebi a zamyslí se.)... do..., ještě než odejdete Kat - Fuche nikam nejde!
Kněz - ... odejdete z tohoto světa, chcete se vyzpovídat ze svých činů?
Fuche - Nechci.
Kat - Tak to bysme měli.
Kněz - Počkejte, to opravdu nemáte nic, s čím byste se mi chtěl svěřit? Ukáže mu noviny.
Fuche - Já ji opravdu nezabil.
Kněz - A kdo tedy?
Fuche - Já nevím.
Kněz – Nezlobte se, ale vše jasně hovoří proti vám. Jsou i fotografie…
Fuche – Všechno jsem už řekl u soudu. Šel jsem do lesa na brouky, tak jako každý pátek odpoledne. Prodírám se houštím a najednou to na mě přišlo.
Kat - Chtíč! Co Fuche?
Fuche – Ale ne, já jsem potřeboval, jak bych to řekl… přišlo to....
Kat - No?
Fuche - No (zašeptá) čurání.
Kat - Neotesaně: Jo chcaní, aha.
Kněz - Pokračujte synu.
Fuche - Tak jsem si stáhnul kalhoty a přesně tam, kam jsem chtěl to...
Kat – Chcát?
Fuche - No, tak přesně tam usedl Papilio machaon.
Kat - Papilio macha-co?
Fuche - Otakárek fenyklový. Krásný exemplář, v těchto místech neuvěřitelný nález. Chápejte, tito motýli se vyskytovali vždy pouze v lesíku San Barson, ale v druhém lesíku San Clue, který je od lesíku San barson oddělen potokem, nikdy. Je to už dlouhé roky nevysvětlitelná záležitost a ten otakárek v tom lese najednou byl. Měl jsem jedinečnou příležitost k vyvrácení toho nesmyslného trvzení profesora Jeana Henriho o kosmologické vodě. Tak vzrušující nález nepotkáte každý den. Rozumíte mi?
Kat: Ne.
Kněz: Nenechte se vyrušovat. Jak je zde ale souvislost s tím činem.
Fuche: No, jak jsem tam čůral a najednou se objevil ten Otakárek, věděl jsem, že ho musím dostat. Ani jsem se nezdržoval se zapínáním kalhot. Nesměl mi uniknout. Vždy, když už jsem ho téměř chytil, otakárek popoletěl a tak pořád dokola. V tom doletěl na opuštění palouk, na kterém ležela ta nebohá nahá dívka. Myslel jsem, že se tam opalovala.
Kat - Vyšetřovatelsky: A na to si přišel jak Fuche.
Fuche – Ona byla celá … neoblečená.
Kněz – Opravdu synu? Pokračujte!
Fuche - Papilio... motýl jí usedl na, na…
Kněz – Kam? Pokračujte synu, nic nesmlčujte!
Fuche – Zašeptá.
Kněz – Prosím? Nakloní se uchem k Fuchému, ten opět zašeptá.
Kat – Co říkal? Já to chci taky slyšet.
Kněz – To je zpovědní tajemství.
Kat – Chlapi, nesnažte se nasrat! Fuche! Nakloní se k němu také. Kecáš Fuché! Fuché zavrtí hlavou. Kat vytvoří rukou motýla a přiletí si s ním k rozkroku. To je jak z filmu.
Kněz – Pokračujte synu a nesnažte se nic zatajit. Hledí na nás oko boží!
Fuché - Bál jsem se, že když se slečna pohne, motýl opět uletí. Neslyšně jsem k ní došel, stoupnul si přesně nad ní, abych zaujal co největší chytací radius a v tom …
Kněz – Tak to vyprávění pořád nezdržujte!
Fuché – Přesně, jak jsem řekl u soudu. Omdlel jsem.
Kat – No tak Fuché, co nám to děláš, teď už je to stejně jedno, tak kápni božskou.
Kněz – Přísně se na kata podívá, ale přikývne. Má pravdu, tady pan Lefévr. Ulevte svému svědomí a řekněte pravdu.
Kat – Tak jak to bylo. Umlátil jsi tím francouzákem před tím, nebo až po tom? No tak Fuché!
Fuché – Nezkřivil jsem ji ani vlásek. Jak jsem se nad ní postavil, vidím, že na zátylku má krev. Nesnesu pohled na krev v jakémkoliv množství. Hned omdlím.
Kněz - (zklamaně) A to je opravdu všechno co nám řeknete?
Fuche - Ano.
Kněz - Hm. A proč jste to neřekl u soudu?
Fuche - Když oni se pořád jen ptali: Byl jste tam? A já že ano. Ležel jste na ní se svlečenými kalhotami? A já že ano. Zabil jste ji? A já že ne a soudce že ano.
Kněz - To je hrozné!
Kat - Máš to pěkně vymyšlený... Von tady má pane kněz každej svůj příběh a všichni jsou nevinný. To se kolikrát tak zasmějem, jak jsou ty příběhy blbý, skoro jak ty jejich přání.
Kněz - Přání?
Kat - No jo, třeba posledně, jeden, že se chce stát na hodinu ředitelem věznice. Tak jsme si řekli, bude legrace, posadili jsme ho na ředitelský křeslo. A představte si to, von mě vyhodil.
Kněz - Probůh, a co bylo dál?
Kat - No jak vidíte, já jsem pořád tady. Ukáže na karty. Nedáme si? Kněz přikývne, začnou mastit karty. V zákulisí se ozve hlas vrátného a poštačky.
Pošťačka - Dobrý den pane De Vitri.
Vrátný - Otráveně: Dobrý pošťačko.
Pošťačka - Tak jsem si říkala, vy jste pořád tak sám, já jsem pořád tak sama.
Vrátný - To je pořád ta samá - písnička.
Pošťačka - A nemám pravdu?
Vrátný - A nemáte - poštu - pro nás - nějakou?
Pošťačka - Ts! (Vejde na jeviště.) Dobrý den.
Kat - Á, pošta. Tak co? Zrovna se s knězem přebíjí v kartách.
Pošťačka - Pošta. (Hodí jim do karet noviny) Noviny. (Kat zvedne oči a přeměří si pošťačku) Svůdně: A taky jeden dopísek (přičichne k němu) snad ne milostný? Ani bych se nedivila, jste takovej chlap jak má bejt. (Mačká mu svaly na rukou.)
Kat - Milostnej? No to by bylo! Naposledy jsem dostal milostnej dopis, než jsem se (zdůrazní) voženil. Pak už leda hovno.
Pošťačka – Voženil. A co?! (Otočí se na kněze) Pro vás nemám nic. Na vás asi nikdo nemyslí, že. Nikdo vám nenapíše. To je tak smutné. Já bych vám klidně napsala, i bych vám to donesla.
Kněz - Na mě myslí bůh a já na něj.
Pošťačka - Jen neříkejte...protestant?
Kněz - Katolík.
Poštačka - Zklamaně: Hm. (Obrátí se k odsouzenému) Vám taky nikdo nepíše.
Kat - Čte noviny. Tam to nemá budoucnost.
Pošťačka - To je život, tady to... (k odsouzenému) Promiňte. Zklamaně si jde sednout ke stolu. Ke katovi: Máte zvláštní povolání. To jste chtěl být vždycky katem?
Kat - Ale ne. Já byl lampářem. Ale potom co zavedli to elektrický osvětlení... V novinách byl inzerát: Přijmeme kata i bez praxe a vzdělání, kladný vztah k práci podmínkou.
Kněz - Probůh, kladný vztah k takovéhle práci?
Kat - Podívejte se na to takhle. Takovej řezník klátí jedno prase za druhým a nikomu to nepřijde. A čím se takový prase provinilo, že jo. Co je takový prase (ukáže na Fucheho) proti takovýhlemu
dobytku, že jo Fuche!
Fuche - Já jsem prosím entomolog.
Kat - Jó, ento... tento... dobytek! Kterej člověk chytá motýly se staženejma gatěma.
Fuche - Vy nevíte, co je to vášeň.
Kat - Já že nevím, co je to vášeň, já že nevím, ty ani nevíš, jak já jsem vášnivej.
Pošťačka: Jak?
Kat: No ... různě. Třeba takhle.  To já přijdu takhle domů a tam stojí žena u plotny. A já, jak ji takhle vidím, jak tam hází těma půlkama podle písničky v rádiu, mě tě to najednou chytne (chytne se v rozkroku) a já ji popadnu za boky, hodím jí na postel, připoutám jí k rámu, trochu jí nařežu lanem a potom, když prosí za odpuštění jí dám co proto. To byste měl vidět! Tohle je vášeň slušnýho člověka a ne pobíhat bez gaťat za nějakejma motejlama. Nemám pravdu svatosti?
Kněz - (rozpačitě) Já v těchto věcech nemám tolik zkušeností.
Pošťačka - (svíjí se v orgastických představách a jde ke katovi s lanem v ruce) Máte pravdu mistře, máte úplnou pravdu, tam vzadu je taková komůrka, vím o ní, nikdo tam nechodí...
Kat - Pokračuje ve svém vytržení. Anebo když strhávám nehty za účelem přiznání. Voni řvou a svíjej se a přiznávaj se i k vraždě Ježíše Krista, ale já nepovolím. (Ukazuje jak trhá nehty) To je vášeň, vášeň k profesi, rozumíte? (Rozpřáhne se rukou a shodí pošťačku na sem, ta v hrůze po čtyřech si utíká z místnosti. Kat se uklidní a utře si z čela pot, zastoupí pošťačce východ a zvedne ji.) Člověk může bejt vášnivej, ale přitom může bejt i slušnej, chápeš to Fuche?  (pošťačka se třese, kněz se dívá do země.) No tak se tady tak netřeste! Dyk se nic neděje. Třást by se měl tady Fuché (ten se třese též, kat obrátí oči v sloup)... Víte co? Já vám řeknu něco veselýho! Chcete? Ticho. Jednou jsem věšel chlapíka, kterej měl strašně veliký voči. Úplně mu lezly z důlků, jakoby mu měly každou chvíli vypadnout. (zasměje se) No a jak jsem mu podrazil stoličku a von se začal škrtit, tak se ozvalo "p p" (napodobí zvuk vypadávání očí) a von se posral! (směje se, pošťačka na kata vyděšeně kouká, Fuché slabě zasténá, kněz se chytí za čelo a jeho zrak padne titulek v novinách) Ale to byly voči! Jak dvě jabka! Počkejte, já tady ještě jedno mám. (vyndá z kapsy jablko, pošťačka zaječí a uteče, kat se do jablka se smíchem zakousne)
Kněz - (Rozrušeně si vezme noviny, pomalu se uklidňuje, za chvíli soustředěně čte.
Kněz: Pane kate, podívejte se.
Tady. (ukazuje na článek)
Kat - (čte článek) Požár na polích u lesa San Clue objasněn. Nejrozsáhlejší požár za posledních pět let způsobila lidská nedbalost. Laurentu Marnymu se při obdělávání lánu statního zemědělského družstva Cri Cruan porouchal traktor. Závadu způsobil uvolněný šroub v převodové skříni. Marny jej podle svých slov utáhl a stroj nastartoval. V motoru ale zůstal zapomenutý utahovací francouzský klíč, který nejenže zažehl osudnou jiskru, kvůli které shořelo 5O ha obilného lánu, ale vlivem odstředivé síly odletěl neznámo kam... Kdo?
Kněz – Ten francouzák.
Kat - (čte) Neuvěřitelným štěstím se požár nerozšířil na těsně sousedící les a škody tak nebyly ještě větší. "Klíče mi líto není, ale ten traktor mě mrzí", povzdechl si Marny. A komu je líto obilného lánu? ptáme se my.
Kněz - (šeptají si, aby Fuché nevěděl) Už chápete?
Kat - No jasně, jiskra z motoru. To je hned.
Kněz - To jistě, ale co ten francouzák? Není možné, aby ten francouzák, který vyletěl z toho traktoru zasáhl tu nebohou dívku?
Kat - Francouzák?... Vy myslíte?... Že by to byl ten? Ukažte, kde se to stalo! (porovnává noviny) Ty jo! Ale to by pak znamenalo, že tady Fuché je možná doopravdy... Tomu se mi nechce... To by byla moc velká náhoda. Počkejte, já něco zkusím. (Otočí se k Fuchému). Hele Fuché, ty si říkal, že nevydržíš pohled na krev, že hnedka omdlíš, že jo?
Fuché:  Ano, to je pravda.
Kat: Tak se koukni. (Stáhne si katě i s trenkama, podrbe se na zadku a Fuché omdlí.) Hm, nekecal.
Kněz: Co to...?
Kat: Ále, mám hemeroidy, stačí to trochu rozškrábnout a hned to krvácí, tak jsem mu to ukázal ... Koukněte. (Kněz se též zapotácí a upadne na zem.) To je fakt tak hrozný? (Otáčí se střídavě na svůj zadek a na kněze).
Kněz - (křižuje se) Ale ne.
Soudce - Tak jem tady! (Vběhne soudce v obleku, je vidět, že se narychlo nedbale upravoval).
(otočí se, všimne si polonahého kata) Ježišmarjá, Lefévr! Co to tady děláte?! Svatosti, vy dva, to snad ne!
Kat - Já jsem mu jenom ukazoval hemeroidy. Podívejte! (ukazuje záď soudci)
Soudce - Za to jste snad placenej?
Kat - (zapíná si kalhoty) My jsme totiž přišli na úžasnou věc.
Soudce - (rozpačitě přikývne) Hm...
Kat - Pane soudce, pojďte sem. (vede ho k novinám) Čtěte.
Soudce - (dočte) No a?
Kat - (podává 2. noviny) a teď tady.
Soudce - (čte, vědom si svého omylu) No jo, ale co s tím teď uděláme, že?
Kněz - No musíme ho přece pustit!
Soudce - A vy si myslíte, že je to jen tak? Pustit ho?
Kněz - Ale to by byl justiční omyl, kdyby jste to neudělal!
Soudce – Mám pocit, že pochybujete o francouzské justici na základě nějakýho bulváru tady! A teď si představte, že bych začal pochybovat já nebo tady Lefévr! (Lefévr se pyšně nadechne) A když Lefévr, to už potom každej, že jo?! Vy snad chcete, aby se francouzská justice zhroutila kvůli nějakýmu Fuchému? (Rozčileně). To ne pánové, takhle by to nešlo. Už jsem jednou rozhodl...
Kněz - Já s vámi prostě nemohu souhlasit. Mě soudí vyšší inštance, než jste vy. (ke katu) No řekněte, pane kate! (upřeně se na něj zadívá, zvedne prst k nebi)
Kat - Jo.
Soudce + kněz - Co jo?
Kat – No, abych tak řekl.
Kněz – Nebojte se říci svůj názor.
Kat - (vystrašeně ukazuje na kněze) Vy jo. (na soudce) Vy ne.
Soudce: Takhle by to nešlo pánové. Vy i já, všichni přece máme přece spoustu jiné práce. Mě kupříkladu za chvíli letí letadlo a my se tady budeme srát s nějakým fušérem, kvůli nějakýmu blbýmu článku v novinách. Rozhodnutí soudu bylo přeci již vyřčeno, co jsou proti tomu naše, hloupým článkem v novinách, podložené pochybnosti.
Kněz: Rozhodnutí soudu je přece vaše rozhodnutí.
Soudce: Sakra! Lefévr, pojďte sem! Vy jste ten článek četl?
Kat - Jo.
Soudce - Vy jste ten článek četl?
Kat - Jo.
Soudce - Počkejte, já se vás ptám, jestli jste ten článek četl. (rychle pokračuje) Podívejte se, vy jste tady u nás spokojenej, že jo. Nikdo vás tu nehoní, peníze slušný, doma máte ženu bez práce, holka na „mnou“ zařízených studiích a vy jste ten článek četl. Četl jste ho, že? (změří kata pohledem)
Kat - (rozhodně přikyvuje ano... ustrašeně) Ne.
Soudce - A co myslíte, četl ho pan kněz? (kat pokrčí rameny)  Tak se ho běžte zeptat, Lefévr. (poklepe ho po rameni)
Kat - (domlouvá knězi) Pane kněz. Že jste ty dnešní noviny eště ani neviděl.
Kněz - (vyčítavě) Lefévr, Lefévr. Já jsem ty dnešní noviny viděl... a vy jste je taky viděl.
Kat - Ach jo. (jde ke sklenici s utopenci) Pane kněz. (vezme utopence a předvádí topení, kněz hledí hrdě k nebi)  Vy jste ty dnešní noviny neviděl.
Kněz - (hrdě) Viděl!
Kat - (zatahá ho za rukáv, kněz se ohlédne) (plačtivě) Neviděl, že ne? (kněz mlčí, polkne, kat zamáčkne utopence prstem do sklenice)
Kněz - Noviny? Jaký noviny? Já čtu jenom v bibli. Soudce - (stále vpředu čeká, jak se dohodnou, po chvíli ticha se otočí) Tak jak chlapci? (kat i kněz rezignovaně sklopí hlavu)
 Tak se do toho dáme, Fuché... Fuché, proberte se!
Fuche - (probere se) Co je? Co je?
Soudce - No už.
Fuche - (omdlí)
Soudce - Vono to pro něj bude lepší. Lefévr! (všichni se seřadí, aby zakryli gilotinu s tělem, kat zatáhne za provaz, rozestoupí se, je vidět tělo bez hlavy)
Rozálka - (vběhne Rozálka s pivem) Tak jsem tady! (k soudci) Jé, dobrý den, pane instalatére!
(soudci je to nepříjemné, kat jakoby chtěl něco říct, ale nakonec to vzdá a sklopí hlavu)

                              KONEC